naše lištička Myka (dříve Aida)

Po přečtení pár příběhů jsem se rozhodla, že se o jeden s vámi taky podělím. Když se k nám Myka dostala, byla to hromádka strachu. Bála se každého pohybu, dokonce i ruky, která se k ní přibližovala. Některých věcí se bohužel bojí dodnes, jako například hlasitějších zvuků (pokud se za hlasitější zvuk bere dokonce i pískání hračky :D). Teď už si pro pohlazení chodí každou chvíli. Jakmile vidí, že má někdo z její smečky volnou ruku, už si se staženými oušky a vrtícím ocáskem běží pro podrbání a pomazlení. Vrtění ocásku byl dříve taky menší problém. Nejspíše to ani neznala. Mohli jsme na ni mluvit nejmilejším tónem, mávat jí šunkou před čumáčkem...nic. Jediné co uměla projevovat byl strach. Mrzelo nás to, ale chápali jsme, že si prožila během období vtiskávání něco ošklivého a že to jen tak neodejde. Představa malých chlupatých chomáčků toulajících se okolo dálnice je snad pro každého z nás ošklivá. A tak jsme se snažili to pomaličku odbourávat. Největší roli v tom ovšem hrála naše 6 letá fenečka Ruby. Nejdříve se jí sice Myka také bála a každou výzvu ke hře brala velmi negativně, ale po čase se z nich stala nerozlučná dvojka. Nikdo z nás neví, jaký mezi sebou mají vztah. Jestli podobný jako matka a dcera, nebo snad dvě sestry? To je pro nás stále nezodpovězená otázka. Jednou si hrají jako dva sourozenci a podruhé Ruby chytne Myku za krčkem tak, jak to dělají maminky svým štěňátkům a posune jí, protože na jejich pelíšku zabírá příliš místa. Při obou situacích je úžasný pocit na ně koukat. Už jen kvůli tomu, že víme, že jsme pomohli jedné maličké němé tvářičce k radosti. A teď už jsou to 4 měsíce, co je součástí naší rodiny. Naše zázračné štěně, které vdechlo nové štěněčí období do Rubynčiné tvářičky. Takže si každý určitě dokáže představit, jak to u nás vypadá :D No, a dnes jsou to její první Vánoce, pod stromečkem jí a Ruby čeká snad nejvíce dárečků ze všech. Ale pro mě je stejně největší dáreček ona, protože lepší společnici jsem si už přát nemohla. A myslím, že i naše Ruby je stejného názoru. Takže vlastně...díky H4P, že mám díky vám tak úžasnou psí kamarádku. Veselé Vánoce :))