,,Stalo se to, co jsem nikdy nečekala. I mně se zhroutil svět a život se mi obrátil vzhůru nohama. Všechno, na co jsem byla zvyklá bylo najednou pryč. Musela jsem odejít od své milované rodiny 💔 Několik dní jsem naříkala a nerozuměla tomu, co se událo a proč. Jsem v dočasné péči a smířená s tím, že se domů ke svým milovaným už nikdy nevrátím. Strejda a tety by si pro mě přáli pohodového páníčka a krásný nový domov 🍀 Moje jméno je Jessie a nedávno jsem oslavila 7 let. Miluji procházky a moc ráda běhám. U předchozí rodiny jsem sice žila se psím kamarádem - ale jako jedináček budu šťastnější já a vy taky. I v dočasce mám další 3 fenky, ale není to úplně ideální. Jsem totiž někdy majetnická, dominantní a tvrdohlavá. Potřebuji řád, jasná pravidla a důslednost. Dosud jsem rostla jako dříví v lese. Když se mi však budete věnovat, jsem učenlivá. Vhodnější by byl pro mě domek se zahradou (samozřejmostí je spaní uvnitř v teple a vycházky mimo pozemek). Někdy jsem totiž hlučná - kňučím a "kokrhám", jako typický bull. O samotě jsem ale tichá a neničím. Cestu autem zvládám v pohodě a jsem v klidu. Hledám milujícího člověka, který mě zahrne láskou a já ji moc ráda vrátím. Jsem milá, mazlivá, citlivá a svým páníčkům celým srdcem oddaná ❤ Pokud tedy hledáte milující parťačku, se kterou si užijete venku spoustu zábavy - ale zároveň s vámi bude umět proležet čas třeba u televize, pak jsem to právě JÁ. Umím se přizpůsobit režimu člověka. Strejda mi říkal, že má trochu obavy. Protože nejsem zrovna nejmladší, občas jsem svéhlavá a ještě k tomu bull kříženka. Ty domov hledají hůře a fronty na nás zrovna nebývají. Ale já věřím, že se najde ten pravý člověk a moje láskyplná povaha ho naprosto okouzlí. Vaše Jessie“.

"Jmenuji se Vendulka jsem jedna z 60ti hlavé smečky z Měnínské kauzy. V tom, místě, kde jsem žila mnoho let, každým rokem přibývala další a další štěňata a je s podivem, že nás to peklo, tolik přežilo. Jsem asi 8 - 10 letá holčička, malého vzrůstu, vážím 9 kilo a vypadám, jako jezevčík na delších nožkách. Neznala jsem lásku a péči svého člověka, neznala jsem pohlazení, ani čistý pelíšek, nevěděla jsem, co je to, tulit se ke své paničce. Mým životem byl vybydlený, špinavý dům, dvůr plný harampádí, co se dělo za plotem, nikdo z nás, neměl nikdy šanci poznat. Když jsem přijela k tetě, tiskla jsem se v rohu a nechápala, co se stalo, bála jsem se o sebe, chtěla jsem být neviditelná. Doteky a hlazení, jsem přijímala s obrovskou nedůvěrou a strnule, s vyděšenýma očima, ale ani mě nenapadlo ukazovat zoubky, spíš jsem chtěla zmizet. Velmi rychle jsem v dočasce pochopila, že se můj život obrátil vzhůru nohama, najednou mám každý den plnou mističku, rozvaluju se v peřinách, poznávám okolní svět, který je pro mě ale zatím ještě stále moc divoký a velký. Doma už jsem konečně veselá, moc ráda se mazlím a konečně dokážu i nadšeně vítat tetu s roztančeným ocáskem. Venku jsem stále ještě nejistá a bojácná, z hlasitých, neznámých a rychlých věcí i situací. Hledám velmi zodpovědnou a spolehlivou rodinku, milující páníčky, velmi empatické a laskavé, kteří mě zahrnou láskou, ale především hlavně bezpečným zázemím, kde si pomalu budu zvykat a kde spokojeně strávím zbytek svého života, vaše Vendulka."

,,Jmenuji se Velýk a rád bych vám pověděl svůj příběh. Jsem asi pětiletý menší kříženec a doposud jsem byl jedním z několika desítek pejsků v rodinném domě, kde jsme všichni žili bez jakékoli péče, pravidelné stravy a žili jsme zde v katastrofálních podmínkách. Nic jsme za život nepoznali, o jídlo jsme mezi sebou bojovali a myslel jsem si, že už nic jiného v životě nepoznám. Jednoho dne ale k nám do domu přišlo několik lidí, kteří nás začali odchytávat a každý z nás putoval ještě ten den na veterinu, plní blech a plní obav, co bude následovat, protože to bylo poprvé, co jsme opustili prostor dvora. Doposud jediné místo, které jsme znali. Putoval jsem se svým bráchou do dočasné péče k hodné tetě a nebudu vám lhát, začátky byly krušné. Hygiena pro mě byla cizí slovo, vodítko a kšíry jsem viděl taktéž poprvé v životě a ze všeho jsem měl strach. Ale teta plná soucitu a empatie mě naučila pochopit, že člověk je přítel a že také dává spoustu mňamek, že kšíry a vodítko jsou součástí každodenního života a nijak mi neublíží, také už pomalu objevuju hračky a celkově se mi už daří velice slušně vzhledem k tomu, z jakého pekla pocházím. Hygienu stále s tetou pilujeme, takže je potřeba počítat s tím, že v tomto směru budu ještě potřebovat trochu více času. Jsem submisivní kluk, ale jakmile si na svého člověka zvyknu, tak se ze mě stává umazlené zlatíčko, jsem velice opatrný, a proto hledám klidnou a empatickou rodinku, která mi pomůže získat více sebevědomí a budou mými průvodci, abych pochopil vše, co je v psím životě potřeba. Doma uvítám i hodného a stejně klidného pejska, od kterého bych se mohl učit a který by byl pro mě oporou. Těším se na vás, váš Velýk.“

,,Jmenuji se Malýk a rád bych vám pověděl svůj příběh. Jsem mladý asi roční menší kříženec a doposud jsem byl jedním z několika desítek pejsků v rodinném domě, kde jsme všichni žili bez jakékoli péče, pravidelné stravy a žili jsme zde v katastrofálních podmínkách. Nic jsme za život nepoznali, o jídlo jsme mezi sebou bojovali a myslel jsem si, že už nic jiného v životě nepoznám. Jednoho dne ale k nám do domu přišlo několik lidí, kteří nás začali odchytávat a každý z nás putoval ještě ten den na veterinu, plní blech a plní obav, co bude následovat, protože to bylo poprvé, co jsme opustili prostor dvora. Doposud jediné místo, které jsme znali. Putoval jsem se svým bráchou do dočasné péče k hodné tetě a nebudu vám lhát, začátky byly krušné. Hygiena pro mě byla cizí slovo, vodítko a kšíry jsem viděl taktéž poprvé v životě a ze všeho jsem měl strach. Ale teta plná soucitu a empatie mě postupně naučila vše, co je v psím životě potřeba umět, nyní už chápu, že se čůrá pouze venku, nehoda se mi nyní stane už jen občas, naučil jsem se chodit na vodítku, pochopil jsem, že člověk je přítel a že také dává spoustu mňamek, objevuju hračky a celkově se mi už daří velice slušně vzhledem k tomu, z jakého pekla pocházím. Jsem nyní plný energie, vše mě zajímá, doháním, co jsem zameškal a teta by si pro mě přála zodpovědnou a milující aktivní mladou rodinku, která se mi bude náležitě věnovat a která mi ukáže další krásy psího života. Doma můžu být jako jedináček a mít pozornost pouze pro sebe nebo uvítám větší psí kámošku, od které ledacos ještě okoukám. Už se nemůžu dočkat na svůj nový život, vás Malýk.“

,,Jmenuji se Raf a jednoho dne jsem skončil úplně sám. Panička odešla do nebíčka a o mě se již neměl dál kdo starat, a tak jsem nějakou dobu přečkával na dvorku s nadějí, že mě někdo vysvobodí a že mě v životě čeká ještě něco lepšího. Mé prosby byly vyslyšeny a opravdu jsem jednoho dne nastoupil k hodné tetě do auta, která se mě ujala a slíbila mi, že bude zas dobře. Jsem asi šestiletý kříženec labradora a zcela objektivně o sobě můžu pronést, že jsem naprosto úžasný a srdečný pes. Jsem veliký kliďas, nenáročný pejsek, kterému ke štěstí stačí hodný páníček, teplý pelíšek a procházky, které miluju. Ale umím se svým člověkem i vzorně odpočívat na gauči. Velmi rychle se přizpůsobím a co budete chtít dělat vy, budu moc rád dělat s vámi i já. Doma bych uvítal další psí společnost, jsem zvyklý i na kočičky. Jsem čistá duše, která čeká na milující náruč člověka a věřte mi, že pokud hledáte oddaného a věrného parťáka, pak jsem to právě já. Váš Raf.“