Mister je další z kocourů z Klánovic, kde už od jara odchytáváme kočky, které po smrti majitelky pozemku nemají kde být. Je to velký miláček, který se sice zezačátku bojí, ale nikomu by v životě neublížil a pokud by mu jeho rodina dala trochu času, stal by se z něho během několika dní veliký mazlík.

„Zdravíme všechny příznivce kočiček a kočičáků. Jsme přibližně 6ti měs. kocourci, kteří se tu uchází o nový domov. Dostali jsem jména Kubík (bílo-rezavý) a Lumpík (bílo-mourovatý). Do dočasné péče jsme se společně dostali po tom, kdy jsme se moooc dlouho toulali a jedné tetě se nás zželelo a na kus žvance nás nalákala do přepravky a odvezla jedné hodné tetě.Nejdřív jsme nevěděli co se děje, kam nás to veze, ale musíme vám říct, že je to tady super… jídlo kdy chceme, voda není zamrzlá, pohlazení, vlídné slovo a taky parta kámošů a kámošek, kteří tu bydlí s námi. Je s námi trochu horší pořízení, ale snažíme se. Přeci jen boj o život vás prostě poznamená. Najdeme někde spřízněnou duši, která si nás vezme společně??? Nebo aspoň dvě spřízněné duše, které si vyberou každého z nás… a půjdeme domů každý zvlášť… Váš Kubík a Lumpík“

Ciao! 😺 Ciao! 😺 Ciao! 😺 Hlásí se Romeo, který sice nehledá Julii, ale poohlíží se po trvalém domově. Jsem trochu smolař, žil jsem docela spokojeně s kočičí bandou a třemi pejsky v Plzni. Moje lidská rodina se dostala do potíží a odešli bydlet do azylového domu. Nám všem zvířátkům se ze dne na den změnil celý život. V noci jsme byli převezeni do dočasné péče spolku Dočasky De De, z.s. , kde jsme po jednom či dvou byli rozděleni k našim novým pečovatelům. Já a můj černo-bílý kámoš jsme se z dočasné péče dostali do adoptivní rodinky v Českých Budějovicích. Chvilku to vypadalo, že vše bude fajn. Nebylo, začal nás hodně zajímat nový spolubydlící, králíček. Nejvíc jsme se s ním chtěli kamarádit v noci, což nebyl úplně nejlepší nápad. Bydleli jsme v garsoniéře. Naší novou, lidskou mamku to hodně rušilo. Tak jsme se oba vrátili do dočasky, ale teď k jiné tetě, která se o nás stará jako o krále. Říkám si, už mám věk a zkušenosti někde zakotvit a být hýčkán. Nejraději jsem v přítomnosti člověka, bez problémů zvládám i společnost koček a pejsků. Celý den přemýšlím, pospávám a mezi oblíbené činnosti patří pozorování. Mám obří oči, kterými mluvím na dálku s každým, koho spatřím. Jsem správný gentleman, nikam se moc nehrnu, počkám až mě poprosí 😊 Kočičí wc a stoprocentní čistota je samozřejmostí. S chutí baštim granule, přemražené maso mě moc nebere, ale za kapsičku udělám i salto 😜 Vlastní pelíšek, kukaň nebo čestné místečko na gauči je mým velkým snem. Mohu být jedináčkem nebo ve společnosti kočky/psa, jsem přizpůsobivý, hlavně, když už budu mít svého laskavého člověka.

"Čau lidičkové, hlásí se Mikeš a Mikeš, dva černí bráchové, jedno tělo, jedna duše. Jsme úplně stejný, stejně černočerný kluci kočičí a hledáme si společný domov, protože rozdělení bychom nezvládli. Jsme spolu od narození, spolu nás teta zachránila a spolu taky chceme žít a zestárnout. Bude nám kolem 10 měsíců, jsme plyšová mláďata a hledáme si super domov u hodných lidí, kterým chybí kočičí mazlivá společnost. Jsme krásní miláčci s blejskavým kožíškem, milujeme hračky a dovádění. Rádi bychom našla společné doma, jeden bez druhého nemůžeme být :)" Vaši Mikeš a Mikeš"