Tato kotěcí holčička se  k nám dostala spolu se sourozenci 1. 6. 2014 z Dolní Vltavice, kde o ní bylo pečováno hodnými lidmi. Izinka je malinko bázlivá, ale se svým bráškou jde do každé lumpárny. Jako první je vždy u mističky. Ráda se pomazlí, ale chovat se zatím moc nechce. Pejsků se zatím bojí. Velice rychle si vždy najde nejlepší místečko ke spánku. Ráda si hraje s visícími hračkami a šplhá. Nejraději si lebedí v proutěném koši.

Kubík je kocouří bezdomovec, nikým nehledaný, nikým nechtěný. Z jeho chování je poznat, že se ho někdo zbavil vyhozením v obci Hvožďany, kde se přidal k partě kočiček, které zůstaly jako pozůstalost po zemřelém pánovi, o které se starala hodná sousedka. Postarala se i o Kubíčka, který byl nemocný a zajistila mu prvotní léčbu, baštu i pelíšek a když se uvolnilo místo, byl Kuba 15. 4. 2014 přijat do depozita. Na Kubovi je vidět, že ho někdo hrozně zklamal. Zpočátku reaguje velice nedůvěřivě, na některé pohyby reaguje bojácností a přikrčením - Bůh ví, co má za sebou. Kubíka si ale snadno získáte drobným mlskem, když zjistí, že mu nic neuděláte a ještě uplácíte, je s vámi rázem kamarád, ducá hlavičkou do ruky a dožaduje se mazlení. Pořád ho trápí rýma a zanícené oči, ale až se dá dohromady a trošku přibere, bude z něj krásný velký kocour

Ahoj, jsem malinkatý mourovatý kočičí kluk a od 10. 6. 2014 bydlím v karlovském depozitu. Přivezl mě hodný pán z Milevska, kde mě na ulici našly děti. Byl jsem vystrašený a smutný, moc se mi stýskalo po mamince. Naštěstí se mě ujal Kubajz, to je zdejší vládce depozita. Je největší a já se u něj cítím v bezpečí, když se občas leknu nějakého rychlejšího pohybu nebo stínu. Okamžitě jsem pochopil, kde jsou misky s jídlem a s vodou, kam se chodí čůrat a kakat. Mám tu spoustu hraček a když má Kuba náladu, zlobím i jeho. Koušu ho do nohou a ocasu, kočkuje se se mnou jako kdyby byl taky kotě. Když už ho naštvu moc a chce mě prohnat, tak já rozkmitám ty svoje kraťoučké nožky a utíkám jako Usain Bolt a zalezu do nejbližší škvíry, kam za mnou Kubík nemůže. Ha ha, takhle ho vždy dostanu :-)

Maruška je další z party hvožďanských kočiček, které zůstaly v prázdném domečku po zemřelém pánovi. Dědičky do domku jezdí pouze občas o víkendu a osud kočiček jim byl naprosto lhostejný, odmítly se o ně postarat. Dokonce, i když v domku byly přítomny, odmítaly kočičky byť jen nakrmit (kočka si přece chytí myšku a napije se z louže). O celou kočičí smečku se naštěstí postarala hodná sousedka, které nebyl osud kočiček lhostejný a ke které se v podstatě přestěhovaly, protože jim bez váhání otevřela svůj domov a poskytla jim potřebnou lásku a péči. Protože si všechny nemůže nechat, hledá pro ně nové domovy. Maruška je krásná stříbrná kočičí dáma, maminka Matýse a Lucinky Hvožďanské. Je klidnější povahy, přesto si zachovala určitou kotěcí hravost, co se týče honění míčků a myšek. Miluje vyvýšená měkká a teplá místa. Také je velice mazlivá, má ráda přítomnost člověka a jeho pozornost. Maruška si bohužel nese památku na svého zemřelého majitele - těsně nad ocáskem, tam kde se jiné kočičky rozplývají, když je podrbete, má Maruška bolavé místečko, kde nemá ráda, když se jí sahá. Pán totiž mlátil svoje kočičky holí a Maruška, ve své dobrácké povaze, dost rychle neuhla. Nijak jí to ale nepřekáží v plnohodnotném životě, plném mazlení a válení se v záhoně s mrkví;) Má ráda společnost ostatních kočiček a je zvyklá na pejska, proto pro Marušku hledáme nový domov plný lásky, kde by měla nějaké ty parťáky a možnost bezpečného výběhu.

Maruška je další z party hvožďanských kočiček, které zůstaly v prázdném domečku po zemřelém pánovi. Dědičky do domku jezdí pouze občas o víkendu a osud kočiček jim byl naprosto lhostejný, odmítly se o ně postarat. Dokonce, i když v domku byly přítomny, odmítaly kočičky byť jen nakrmit (kočka si přece chytí myšku a napije se z louže). O celou kočičí smečku se naštěstí postarala hodná sousedka, které nebyl osud kočiček lhostejný a ke které se v podstatě přestěhovaly, protože jim bez váhání otevřela svůj domov a poskytla jim potřebnou lásku a péči. Protože si všechny nemůže nechat, hledá pro ně nové domovy. Maruška je krásná stříbrná kočičí dáma, maminka Matýse a Lucinky Hvožďanské. Je klidnější povahy, přesto si zachovala určitou kotěcí hravost, co se týče honění míčků a myšek. Miluje vyvýšená měkká a teplá místa. Také je velice mazlivá, má ráda přítomnost člověka a jeho pozornost. Maruška si bohužel nese památku na svého zemřelého majitele - těsně nad ocáskem, tam kde se jiné kočičky rozplývají, když je podrbete, má Maruška bolavé místečko, kde nemá ráda, když se jí sahá. Pán totiž mlátil svoje kočičky holí a Maruška, ve své dobrácké povaze, dost rychle neuhla. Nijak jí to ale nepřekáží v plnohodnotném životě, plném mazlení a válení se v záhoně s mrkví;) Má ráda společnost ostatních kočiček a je zvyklá na pejska, proto pro Marušku hledáme nový domov plný lásky, kde by měla nějaké ty parťáky a možnost bezpečného výběhu.