" Moje jméno je Basty a je mi 1 rok. Můj příběh je jak přes kopírák, stejný jako osud mnoha dalších pejsků, které množí nezodpovědní lidé. Jsem kříženec Agrentinské dogy, jen mnohem drobnější a menší, i když je mě samozřejmě, kus velkého a silného psa. Vážím 33 kilo, ovšem povahou jsem úžasňák a mazel, užívám si telecí léta a duší má stále ještě štěněcí. Miluju lidi a užívám si pozornost, lásku a dovádění, se psy jsem kámoš a se všemi bych si jen hrál, honil se a dováděl. Jsem poslušný, socializovaný, zvyklý chodit na vodítku, ovládám základní povely a zvládám cestování v autě i MHD. Pochopitelně jsem aktivní a veselý kluk, takže potřebuju spoustu vyžití a ideálně bych potřeboval najít domov v domě se zahradou, kde si užiju dostatek pohybu a vyžití. Jsem naštěstí nezkažená psí duše a tak bych rád našel majitele, kteří se mnou budou pokračovat ve výcviku, správném vedení a výchově, abych i nadále zůstal pohodovým, psím kámošem. Váš Basty."

„Nikdy jsem si nemyslel, že já, tulák z Albánie, budu mít tak úžasný život, jako mám teď. Když jsem tehdy ve svém rajonu sháněl něco k snědku, narazil jsem na dva dvounožce, kteří si mě zamilovali, našli mi hlídání a slíbili, že si pro mě za pár měsíců přijedou a budu se mít jako v ráji. Tak se opravdu stalo a já s nimi putoval do mého dočasného domova! Přiznám se, že jsem spoustu věcí neznal a viděl úplně poprvé. Ale moji dočaskáři mě toho už spoustu naučili a teď už jsem úplně jiný pes. Zpočátku jsem měl zažívací problémy, doktoři si nade mnou lámali hlavy a nebylo mi vůbec dobře. Nyní už jsem ale zdravý a dovádím, co to jde. Mám strašně rád procházky a běhání, baví mě hračky, a nejradši mám teda ty moje jehněčí granule a piškoty. A prý už nastal čas, abych našel ten pravý, trvalý domov, kde mi dají vše, co potřebuji! “

,,Jmenuji se Čiko a do nového startu musí být prý i nové jméno, říká můj nynější dočasný strejda. Tak mi dovolte se vám představit s nadějí, že i po všech těch nehezkých zkušenostech, které jsem zažil, bych mohl mezi vámi najít nový zodpovědný a milující domov, o kterém zatím jen sním. Jsem mladý pejsek, je mi něco přes jeden rok a svůj domov jsem už měl, ale nejsem si jistý, jestli se domovem dá nazývat. Bydlel jsem na dvorku, nic moc jsem v životě nepoznal, zatímco večer tehdejší panička ležela v teple na gauči, já byl venku zcela sám. Nerozuměl jsem tomu, jaký je můj úděl, proč mě nikdo nemá rád a proč si mě nikdo nevšímá. Nikomu jsem nic neprovedl, tak proč jsem si to zasloužil. Ale strejda říká, že to není moje vina, že jsem prý moc milý pejsek. Lidé rozhodují o našich životech a mnohdy si neuvědomují, že se nemáme, jak bránit. Takže jsem se smiřoval se svým osudem, ale díky bohu přišel den, který mi celý můj dosavadní život obrátil vzhůru nohama. Začal jsem mít epileptické záchvaty, tehdejší panička mě naložila do auta, kde jsem měl nehodu, zašpinil jsem jí auto, a to pro ni byla poslední kapka a rozhodla se, že se mě doveze na poslední injekci. Na veterině byl moc hodný doktor, který injekci odmítl a zkontaktoval tety ze spolku, které se mě ihned ujaly a putoval jsem do dočasné péče. Od tohoto dne se začala psát moje nová životní cesta, kterou nyní kráčím a doufám, že bude mít šťastný konec v podobě nové milující rodinky, kterou jsem nikdy neměl a moc bych si jí přál Váš Čiko.“

"Mé jméno je Kenzo a jsem zcela originální krasavec, fešný kluk, co právě oslavil svůj první rok života a stále jsem nenašel své nové trvalé majitele. Moje první rodina mě nechala růst, jak dříví v lese, ale už pár měsíců jsem u dočasné tety, kde jsem se naučil spousté nových potřebných dovedností a stále trenuju další a další. Jsem kříženec dalmatina, středně velký fešák s uhrančivýma očima a elánem na rozdávání, v každé buňce mého těla třímá obrovská chuť k pohybu a sportování, takže potřebuji opravdu velmi, velmi aktivní a trpělivé majitele. Svoje lidi miluju a ctím, jsem věrný a oddaný parťák, který velmi nutně potřebuje zaměstnat, fyzicky i psychicky, jsem naprosto ideální týpek na sport/výcvik, Canicross, dogtreking, agility, nosework, takže kdo shání kámoše právě na tuhle zábavičku, pak jsem určitě ten pravý a na základech už velmi hezky makám. Nemám rád nudu a tak potřebuju opravdu dostatek vyžití a práce, ideálně bych rád bydlel v domě se zahradou, se spaním samozřejmě pouze doma, jsem zvyklý na odpočinek v kleci, kde vím, že mám svůj klid a bezpečí. Dokážu být dokonalý mazel a prima parťák na všechny možné typy aktivit a zábavy, učení a výcvik, nerad jsem sám, takže do bytu, kde bych celý den čekal na pána, se zcela jistě nehodím. S tetou pilně pracujeme na mé, již jediné neřešti, hlídání si svého zdroje - jídla, hraček - tady je potřeba pokračovat v učení sebeovládání. Hledám člověka, který má čas, chuť a vůli se mnou makat a získat tak skutečně skvělého psa, se spoustou energie, elánu a potenciálu, člověka sebevědomého s přirozenou autoritou, který se nezalekne drobným mušek, které ještě mám. Váš Kenzo."

,,Jmenuji se Čiko a do nového startu musí být prý i nové jméno, říká strejda. Tak mi dovolte se vám představit s nadějí, že i po všech těch nehezkých zkušenostech, které jsem zažil, bych mohl mezi vámi najít nový zodpovědný a milující domov, o kterém zatím jen sním. Jsem mladý pejsek, je mi něco přes jeden rok a svůj domov jsem už měl, ale nejsem si jistý, jestli se domovem dá nazývat. Bydlel jsem na dvorku, nic moc jsem v životě nepoznal, zatímco večer tehdejší panička ležela v teple na gauči, já byl venku zcela sám. Nerozuměl jsem tomu, jaký je můj úděl, proč mě nikdo nemá rád a proč si mě nikdo nevšímá. Nikomu jsem nic neprovedl, tak proč jsem si tohle všechno zasloužil? Ale strejda říká, že to není moje vina, že jsem prý moc milý pejsek. Lidé rozhodují o našich životech a mnohdy si neuvědomují, že se nemáme, jak bránit. Takže jsem se smiřoval se svým osudem, ale díky bohu přišel den, který mi celý můj dosavadní život obrátil vzhůru nohama. Prodělal jsem dva epileptické záchvaty, tehdejší panička mě naložila do auta, kde jsem měl nehodu, zašpinil jsem jí auto, a to pro ni byla poslední kapka a rozhodla se, že se mě doveze na poslední injekci. Na veterině byl moc hodný doktor, který injekci odmítl a zkontaktoval tety ze spolku, které se mě ihned ujaly a putoval jsem do dočasné péče. Od tohoto dne se začala psát moje nová životní cesta, kterou nyní kráčím a doufám, že bude mít šťastný konec v podobě nové milující rodinky, kterou jsem nikdy neměl a moc bych si jí přál. Už jsem se naučil, že v posteli se spinká nejlépe a pokud byste tam měli ještě kousek místečka i pro mě, tak se ozvěte strejdovi a třeba zrovna já tu prázdnotu vyplním, Váš Čiko.“