"Jmenuji se Rudánek a v Dočaskách jsem už skoro rok. Než jsem přijel, byl jsem pouze venkovní pejsek, neznalý běžných krás psího života. Měl jsem dva psí kamarády a spolu ve třech jsme bydleli v boudičce venku u staré paní, která zemřela. Jsou mi 2 - 3 roky a vážím 3,5 kila, když jsem přijel, byla ze mě hromádka neštěstí a šíleně jsem se všeho a všech bál. trvalo mi dlouho, než jsem začal věřit tetě, dlouho jsem si zvykal na člověka, jeho náruč, pohlazení a pozornost. Byl jsem jako plachý stín, co by byl nejraději neviditelný, ale postupně se vše změnilo a dnes jsem už zcela jiný pejsek, i když jsem prostě jiný a stále obezřetný a nedůvěřivý k cizím lidem. Doma jsem nejraději s pejsky a určitě budu potřebovat psího parťáka, nebo dva, abych se měl ke komu tulit, komu olizovat uši a krk. S pejsky mi jde všechno líp a určitě nemůžu být jedináček. Tetu miluju a přijdu si i pro pohlazení, rád se k ní tulím pod peřinou a dávám najevo radost. Na cizí lidi, si ale bude zvykat pochopitelně déle. Od tety už vyžaduju drbání a štouchám do mí čumáčkem pro pohlazení, doma mám svou bezpečnou bedýnku, ve které se cítím dobře a kam si chodím odpočívat. Venku chodím na bezpečném jištění na vodítku,ale rozhodně potřebuji jen klidné, nerušené a pohodové prostředí, jedině domek se zahrádkou, nikoli město nebo sídliště. Hledám trpělivé lidičky, s velkým srdcem, kteří mi dají čas, nebudou na mě tlačit a postupně si ke mně najdou cestu. Váš Rudánek."

"Teta mi dala jméno Kašpar a patřím do tria Kašpar, Melichar a Baltazar. Pocházím z Vlasatické kauzy, kde se odebralo z jednoho domu na 60 pejsků. Jsem 1,5letý kluk, všichni jsme jak přes kopírák a také jsme nikdy nepoznali klasickou rodinku a krásy psího života. Jsem o něco bázlivější a vyjukanější než moji dva bratři, zvykám si na vše nové a také se učím fungovat jako normální pejsek, což samozřejmě chvilku potrvá. Na své tety v dočasce jsem si už hezky zvykl a chodím se i pomazlit, k cizím lidem si chvilku budu hledat cestu, ale jsem šikulka a s trochou trpělivosti a hlavně bezpečnosti, to také brzy zvládnu. Užívám si lítání po zahradě, i dovádění s ostatními pejsky, takže za hodnou psí společnost v novém domově budu jistě moc rád. Ani kočičky mi nevadí, pokud mě vyloženě neprovokují, to je pak rád proženu, ale nic víc neudělám, jen mě baví hrát na honěnou. Když si mě ale kočička nevšímá, žádné lumpárny nevymýšlím. Určitě bych doma ale uvítal dalšího malého a klidného pejska, který by mi trochu pomohl se začlenit do běžného psího života. Nehodím se na sídliště, nebo do města, tam bych se moc bál a lekal.”

,,Moje jméno je Bady a jsem 8měsíční kříženec, který se začíná poohlížet po nové rodince, kterou bych si tak moc přál. Neměl jsem doposud moc štěstí, jeden domov jsem už měl, ale vy lidi vlastně ani kolikrát nevíte, co chcete a najednou se ze mě stala přítěž a musel jsem jít o dům dál. Naštěstí jsem se dostal k moc hodné tetě, která mi každý den ukazuje krásy psího života, hraje si se mnou a zahrnuje mě láskou. Jsem kříženec jezevčíka a údajně i něčeho bull, takže jsem velká osobnost, která potřebuje zodpovědné páníčky, kteří mě budou milovat, ale zároveň mému životu nastaví jasná pravidla a řád. Miluju všechny bez rozdílu, lidi, děti, pejsky, v dočasné péči krásně vycházím i s kočičkami, morčátky, jen andulky mě moc zajímají a rád bych se je pokusil lapit. Jsem zatím zcela nekonfliktní a bezproblémový kluk, ale potřebuji někoho, kdo mě i nadále povede správným směrem, abych tímto skvělým klukem zůstal i nadále. Váš Bady.“

„Nikdy jsem si nemyslel, že já, tulák z Albánie, budu mít tak úžasný život, jako mám teď. Když jsem tehdy ve svém rajonu sháněl něco k snědku, narazil jsem na dva dvounožce, kteří si mě zamilovali, našli mi hlídání a řekli, že si pro mě za pár měsíců přijedou a budu se mít jako v ráji. Tak se opravdu stalo a já s nimi putoval do mého dočasného domova! Přiznám se, že jsem spoustu věcí neznal a viděl úplně poprvé. Nechtěl jsem ani ven, ani dovnitř, bál jsem se schodů i výtahu a tak. Ale moji dočaskáři si se mnou poradili a teď už jsem úplně jiný pes. Zpočátku jsem měl dlouhotrvající zažívací problémy, doktoři si nade mnou lámali hlavy a nebylo mi vůbec dobře. Nyní už jsem ale zdravý a dovádím, co to jde. Mám strašně rád procházky a běhání, baví mě hračky a nosit ponožky, a nejradši mám teda ty moje jehněčí granule. A prý už nastal čas, abych našel ten pravý, trvalý domov – tak já jsem tedy připraven! 😊“

" Rád bych se vám představil a poprosil o kousek vaší pozornosti. Jmenuji se Jack a čekám už celkem dlouho na své pány. Narodil jsem se na Ukrajině, před rokem jsem unikl smrti a dostal se díky hodným lidem do Čech. Ovšem nenechte se mýlit, štěstí mě tady ještě nečekalo. Skončil jsem v šíleném českém útulku, kde jsem se měl ještě hůř, než ve válce, ale po pár měsících jsem si směl sbalit svůj průkaz a hlavně velkou naději a odjel jsem k tetě do dočasné péče. Jsem 2 letý, středně velký kluk, vážím 23 kilo a jsem takový rozesmátý ovčáček bonsai. Dříve jsem žil venku, nepoznal jsem teplo domova, ani rušná města, takže bych byl moc rád za bydlení v domečku se zahrádkou. Miluju svoje lidi a jejich pozornost a láska, je pro mě vším. Jsem veselý, aktivní a hravý kluk, co si užívá svobody a dovádění, zbožňuju hrátky se psími holkami a také mazlení a tulení se svými lidmi. Jsem trochu bohém, hůře se soustředím na nové věci, povely a učení, nejraději bych si dělal, co právě chci a tak s tetou stále pilujeme poslušnost a socializaci. Nových, hlučných a neznámých situací se stále ještě trochu lekám, i když trenujeme chůzi ve městě a seznamování s novými místy, jsem ještě pořád vyjukaný. Miluju jízdu autem, jsem moc hodný pasažer, na vodítku trochu tahám, vše okolo mě moc zajímá a rád bych si vše prozkoumal. Miluju fenečky, pejsky si vybírám, doma bych byl určitě za hravou větší kámošku rád, aby bylo s kým dovádět a řádit. Čekám na prima, aktivní majitele, kteří na mě budou mít spoustu času, nerad jsem sám, tak bych moc uvítal stálou možnost, být se svým člověkem, váš Jack."