Vážený pane Černý,
Vaše porovnávání fen s ženami a štěňat s dětmi z dětských domovů je natolik absurdní, že snad ani není možné smysluplně odpovědět. Nicméně se o to pokusím: ženy si dokážou své mateřství regulovat rozumem, neřídí se (jen) pudy. Proto berou antikoncepci a mívají obvykle 1-3 potomky za život. Dokonce ani ženy, které z nějakého důvodu chtějí rodiny početné, neporodí za život víc, než (v extrémních případech) 8-12 dětí. Což je počet, který fena zvládne v jednom vrhu a bez hlídání ze strany člověka může mít takové vrhy až 2 do roka. Jsou země, které porodnost dětí omezují, jsou země, které porodnost naopak podporují. Ale asi není nutné dodávat, že se v našich podmínkách nepotýkáme se situací, kdy stovky až tisíce dětí ročně končí bez domova, ohrožené na životě, umírající hlady či nemocemi, neb se o ně nemá kdo starat. Což ovšem JE realita nechtěných štěňat (o koťatech nemluvě). A není ani v našem celkem civilizovaném světě dost přijatelných zájemců, aby všechna tato zvířata (vč. dospělých) u nich mohla bezpečně a v lásce dožít do konce svých dní. Pouze malá část z nich má to štěstí. A co ten zbytek?
Proto zkrátka NEEXISTUJE ROZUMEM ALESPOŇ TROCHU PŘIJATELNÝ DŮVOD, PROČ VĚDOMĚ PŘIVÁDĚT NA SVĚT DALŠÍ KŘÍŽENCE vč. psů bez PP. Jeden každý člověk, který má zájem s láskou přijmout do života čtyřnožce, má možnost si vybrat z přebohaté nabídky těch již narozených, bezprizorních, nechtěných… A stejně není pomoci všem. Tak mi prosím pěkně povězte, jak tento stav řešit? Nekastrovat vůbec a nechat tomu volný průběh? Dostat se do situace jako na Ukrajině či na Balkáně a potýkat se s tlupami toulavých psů? Nepodmiňovat adopci kastrací a riskovat, že nový majitel z nedbalosti nebo úmyslně neohlídá? Počet nových psů po jednom vrhu jedné feny roste pak geometrickou řadou. A fakt si myslíte, že je toto správné? Nebo že bychom se při adopcích snad měli spolehnout na sliby osvojitelů, že budou hlídat opravdu zodpovědně???
Kromě toho - je spousta keců o tom, jak je nepřirozené feny zbavovat reprodukčních orgánů, že to hraničí s týráním. JENŽE - feny nebyly stvořeny tak, aby háraly celý život "naprázdno". Je to ještě méně přirozené, než kastrace. U mnoha fen nastane jen to, že po měsíčním hárání následuje mnohatýdenní falešná březost, feně se spustí mléko, hrabe si doupě a někdy i hledá fiktivní potomstvo. A to všechno 2x do roka v různé míře intenzity psychické nerovnováhy. Neboli – skoro polovinu roku je fenka rozhozená háráním, touhou po páření a následně falešnou březostí a zoufalstvím nad ztrátou štěňat, které se nenarodily. Samozřejmě ne všechny samice to prožívají tak silně, ale úplně v pohodě není žádná, ať už si myslíme cokoliv. Na rozdíl od nás si to totiž neumí vysvětlit rozumově, plně je ovládají hormony. O zvýšených rizicích onkologického onemocnění mléčných lišt po faleškách či velmi nebezpečných zánětech dělohy v pozdějším věku ani nemluvě. Stačí se poohlédnout po moderních studiích a neřídit se zastaralými babskými teoriemi…
Budou vždy existovat skalní zastánci a skalní odpůrci kastrací. A žádný argument pro ně nebude dostatečně přesvědčivý. Z našeho pohledu je ale situace naprosto jasná – základním cílem je omezení psí populace, dostat ji natolik pod kontrolu, abychom se nemuseli tak často dívat na umírající psí mimina, která nedokážeme zachránit a útulky ponechat jen pro psy zaběhnuté nebo jako krátkodobý azyl před adopcí...
